Pracuji řadu let v jedné neziskové organizaci. Nebudu ji zde zmiňovat, jelikož si nechci dělat na internetu reklamu zadarmo. Souvisí to s mojí částí filosofie, že některé věci mi zkrátka nejdou přes mou čest, řekněme. I když věřím, že řada jiných lidí by si ji jistě zadarmo udělala. Původně jsem vystudovala něco zcela jiného, ale ne zas tak úplně. Vystudovala jsem dva obory. Jeden obor absolutně nesouvisí s prací v neziskové organizaci, ten druhý zase poměrně dost. Tudíž jsem na tuto práci již při studiu na vysoké škole měla průpravu.

Měli jsme totiž povinnou praxi, kterou jsme mohli absolvovat i v neziskové organizaci, a tu já si právě tehdy vybrala. No, a jelikož se mi už tehdy praxe v ní zalíbila, řekla jsem si, že by bylo příjemné pro mě mít takovou práci. Bylo pro mě nesmírným překvapením (samozřejmě příjemným) a potěšením, když mi nabídli, zda bych u nich nechtěla pokračovat nadále během mých studií. Nabídli mi půl úvazku a docela slušné peníze. Navíc to byla neopakovatelná příležitost a skvělá zkušenost, a především nabídka, která se neodmítá. Tak jsem tam začala už od mých poměrně raných let pracovat. A práce mě neustále naplňovala.

Dokončila…

Dokončila jsme si úspěšně titul a začala pro tuto neziskovku pracovat na plný úvazek. No, a tak nějak se stalo, že v neziskovce pracuji až dosud. Roky ubíhaly a já nikdy neměla a dosud stále nemám žádný problém se svým zaměstnavatelem. Zato od mých kamarádů neustále slyším nějaké stížnosti, je to děsné. Vždy jim řeknu, tak si najděte jinou práci, když vás ta vaše současná štve. Je to tak jednoduché a pro spoustu lidí přesto tak složité. Před pár měsíci jsem jen měla pocit, že ve svém zaměstnání trochu stagnuji, že je pro mě nudné.

Že bych mohla pracovat ještě více a mít více zodpovědnosti. V neziskovce mi nejen vyhověli, ale byli přímo nadšeni mým entuziasmem. Řekli mi, že plánují otevřít nový nadační obchod, nový a první. A že potřebují někoho, kdo rád jedná s lidmi a zároveň někoho, koho ta práce bude bavit. A právě jsem je napadla já. Byli tedy nadchnuti, když jsem jim řekla, že bych tu práci vzala všemi deseti. Slovo dalo slovo a začala jsem v obchůdku pracovat. Práci jsem si užívala každým dnem.

Protože…

Protože každý den přinesl nová nečekaná dobrodružství a výzvy. Všichni lidé, kteří k nám chodili, byli milí a ochotní pomáhat. Tedy i tato práce je pro mě opět potěšením. Neměla jsem nikdy žádný problém. Ale nedávno se našemu obchůdku přihodilo něco velmi nemilého. Někdo ho přes víkend, nevíme přesně v jakou denní dobu se to přihodilo, zda v noci či ráno. Někdo na něj ale zkrátka namaloval jakési čmáranice. Zvažovali jsme, že bychom ho mohli sami zkusit přetřít.

Nějak jsme vytušili, že by to ale asi dopadlo fiaskem. Dohodli jsme se, že zkusíme najít nějakou ne moc drahou společnost, jež by byla schopna opravit fasádu našeho obchůdku. Také nás napadlo dát k pokladně kasičku, u které jsme stručně popsali, co se stalo a žádali o libovolný příspěvek na opravu. Mezitím jsme našli firmu A SERVIS LIPKA, s.r.o. Odstranění graffiti, která slibovala dokonalé odstranění graffiti, když jsme je kontaktovali, řekli, že se mohou zaručit. A svému slovu dostáli!